Učení dona Juana - výpisky

Carlos Castaneda - Učení dona Juana 

   Z této knihy mám velice krátký výtažek, týká se jen jednoho tématu a tím je: Vědoucí člověk. Kolem tohoto tématu se točí vlastně celá kniha. Většina knihy však hovoří o v podstatě nedůležitých věcech, a to když Castaneda sáhodlouze vypráví o svých zážitcích a zkušenostech po požití různých rostlin. Nicméně "učení dona Juana" jako celek, pojednává o tom, co znamená být vědoucím člověkem. Respektive je to návod, jak se vědoucím člověkem stát. 

Vědoucí člověk:

1. VČ se musí učit
2. VČ  musí mít nezlomné odhodlání
3. VČ musí mít jasnou mysl
4. VČ musí investovat náročnou práci
5. VČ je bojovník
6. proměna ve VČ je nekončící proces
7. VČ má spojence

1.1 - První a druhý bod nemám z nějakého důvodu vypsaný, ale dejme tomu, že všech sedm bodů můžeme popsat sami 

1.2 - vedoucí člověk se musí učit: nekončící proces učení a objevování

1.3 - neustále a na každém kroku se můžeme učit a objevovat

1.4 - VČ se učí celý život

1.5 - Já tento proces učení chápu spíše jako sbírání zkušeností a znalostí. Tedy nemělo by jít o takzvaný proces učení, tak jak ho známe ze škol.

2.1 - nezlomné odhodlání vychází z předpokladu, že se neustále snažíme, jsme odhodlaní

2.2 - nezlomným odhodláním je zřejmě myšleno, že neztrácíme víru

- věříme v sebe (sobě)

- věříme v to, co děláme (věříme našemu učení)

2.3 - na druhou stranu si však myslím, že: víra v učení neznamená, že naše učení bereme jako doktrínu (jak víme z prvního bodu - stále se učíme a věci lze vždy zdokonalovat)

3.1 - svoboda zvolit si další cestu

3.2 - uvědomění si cíle

3.3 - pružnost mysli - vždy využít maximum vědomostí a zkušeností, kterých jsme nabyli

4.1 - schopnost nasadit všechny síly - proměna = náročná práce

4.2 - schopnost výbuchu dramatického úsilí - vyjádření emocí (proč dramatické úsilí - jde totiž o to, že emoce jako takové v konečné fázi člověk nemá [neznamená to však, že by je potlačovat, či zatlačil - prostě je nepotřebuje], tedy hraje v podstatě jakési divadlo pro vyjádření emocí)

4.3 - efektivnost - investovat náročnou práci neznamená, že děláme věci náročnou cestou, ztěžujeme si svou práci, naopak, děláme ji efektivně a tím pádem toho stihneme více a tím je to náročné (dělat věci efektivně tedy znamená, že máme čas na více práce)

4.4 - neustálá připravenost podrobit se zkoušce

5.1 - VČ musí vzbuzovat respekt

5.2 - VČ musí cítit respekt k neznámému (mimo i uvnitř sebe)

5.3 - VČ musí cítit strach - cítit -> bojovat -> přemoci (face to face)

5.4 - VČ musí být neustále bdělý, stále ve střehu (uvědomování si, že využije nejlépe své znalosti)

5.5 - VČ musí mít naprostou důvěru sám v sebe

5.6 - povinnost zaujmout uctivý postoj k věcem, kterými se VČ zabývá (tedy - zaujímáme uctivý postoj k tomu, co děláme)

6.1 - Neustálá pouť za statutem VČ

6.2 - 4 nepřátelé na cestě VČ

6.2.1 - strach - musí se překonat tím, že mu budeme čelit

6.2.2 - jasnost - již beze strachu musíme dojít k porozumění a ovládnutí

6.2.3 - moc - v tomto stádiu bojuje VČ  s mocí (nemá a necítí strach, má jasnou mysl - je mocný ... moc svádí ke zlu a násilí - ovládáme-li chtíč, můžeme vždy jednat racionálně

6.2.4 - stáří - ovládneme-li své umění, čelíme stáří a smrti

6.3 - cesta která má srdce- člověk si vybere cestu, která je jeho, ztotožní se s ní (chová ji ve svém srdci)

7.1 - spojenec je síla, mocnost, která člověku pomáhá dostat se za jeho vlastní hranice (don Miguel Ruiz se o spojencích zmiňuje ve čtyřech dohodách - v našich končinách se spojencem myslí bůh, stvoření z jiné dimenze, které nám pomáhá dostat se za hranice hmotného světa)

Obrazy

Umělecký podpis

Morta

Morta - římská bohyně bolesti, smrti a osudu. Tak jak jsem ji spatřil 14. 2. 2016

Pouštní čas

 Jak se na poušti táhne čas a je rozpálený jako pánev.

Big Ben sunrise

 Big Ben sunrise aneb, jak Lucie říká - Londýn v časoprostoru.

Původní foto

Odkaz na fotky a obrazy - ZDE

Záhady třetího týdne

   Tento, (třetí) týden začal stejně jako poslední dva týdny. Tedy budíkem ve čtyři hodiny ráno. Jenže tohle pondělí bylo jiné. Budík sice vzbudil, ale spánek nakonec přece jen pohltil mé vědomí. V půl šesté jsem byl probuzen slovy – „Půjdeš dnes cvičit yogu?“ No a tak jsem šel. Takhle vypadalo každé ráno až do soboty.

   S běháním to bylo ještě horší, tam jsem to dělal snad vědomě. První den jsem se přejedl večeře, a bylo mi tak těžko, že jsem byl rád, když jsem vyšel schody do pokoje. Další den pršelo – to je mimochodem také pěkná výmluva proto, proč nejít ven. Příští den jsem nemohl jít, protože jsme hlídali večer děti. Kdybych na to byl sám, tak je to v pořádku, ale jsme na to dva. Půlhodina běhu by tedy jistě nevadila. Ve čtvrtek jsem nemohl jít běhat, protože mi ještě nepřišli objednané boty.                V pátek už to bylo jednodušší, boty jsem sice měl doma a připravené k běhu, ale kdo by šel běhat, když už to čtyři dny odkládá.

   

Kde se berou myšlenky na oddálení činnosti? Z povinnosti to přeci nedělám, rozhodl jsem se tak svobodně a s nadšením. A po čtrnácti dnech, jako by tělo a mysl úplně zapomněli. Přemlouvat se k tomu a dělat to s nechutí, je dle mého horší, než nedělat nic a nemyslet na to. Takže jak se z toho začarovaného kruhu dostat?

"Chceš jít běhat?"

"Ano."

"Tak proč nejdeš?"

"Nevím, nechce se mi."

"Co je to s tebou? Proč tě otravuje dělat něco, co dělat chceš?"

"Nechce se mi jít ven, je tam zima a tma."

"Ještě před pár dny ti to nevadilo, ba naopak, vyhovovalo ti to."

"Ale, co když mě bude něco bolet, co když mi nebudou sedět ty nové boty?"

"Nemyslíš, že je načase to přemoci? Odhodit zábrany, nemyslet na to, co by se mohlo stát a prostě jít ven a udělat to?"

"Myslím a vím. Ale nevím jak. Řekni, jak můžu přemoci sám sebe? Vždyť já nechci jít ven, je mi to proti srsti. Nesnáším pomyšlení na to, že se teď musím převléknout, předtím vstát z postele a pak jít ven do té zimy a provádět činnost. A to navíc při tom, když mě už třetí týden bolí záda."

"Řekl bych, že také nesnášíš, když neděláš něco, co dělat chceš. Něco pro co jsi se sám, svobodně rozhodl. Něco, co ti nijak neubližuje. Ba naopak, pomáhá ti to najít sama sebe. Proč se chceš tak lehce vzdát jen kvůli tomu, že si myslíš, že to třeba možná nezvládneš? Copak není lepší žít s pocitem, že jsi něco nezvládl. Než s pocitem, že jsi to ani nezkusil?"

"Já vím, že máš pravdu. Ale je to tak těžké, je to snad strach, co mne nechce nechat? Je to lenost? Nechci dělat věci proto, že musím. Ale zároveň chci dělat něco. Vím, že na světě není nic, co bych musel dělat. Neexistuje žádná povinnost. Tím těžší pro mne je jakákoli činnost. Ty to víš. Ty jsi já."

"Ano, oba víme, jak složité je dělat, když nevidíme, co nám to přinese. Jenže my přeci víme, co chceme. Víme, proč jsme začali provádět všechny ty činnosti. Víme, jaké jsou naše cíle. Takže také víme, co nám to má přinést. Jakmile vyběhneš ze dveří, uvidíš, jak plný energie budeš. Budeš se cítit šťastný a budeš se mít rád."

   Nějak podobně vypadal můj mono/dia-log v sobotu večer. Během myšlenkového hovoru jsem se protahoval, spíš bezmyšlenkovitě. Ani jsem o tom nevěděl. Všechna pozornost byla upřena k vnitřnímu boji. Nicméně když rozhovor skončil, byl jsem nažhavený nejen uvnitř, ale také venku (díky strečinku.) Během chvilky jsem se převlékl a vyběhl ven. A to, že venku doslova lilo, mi nijak nebránilo. Skoro jsem si ani nevšiml.

   Nedělní ráno jsem zvládl neusnout. Při meditaci jsem se zaměřil na otázku – Proč mě stále bolí záda a jak se bolesti mohu zbavit.

   Dost nečekaně přišla brzy odpověď, začala komunikace. Cítil jsem, že už nejsem sám. Neviděl jsem ale nic, jen stíny. Jakoby to bylo stádo zvířat běžících mi přímo před očima. Splývaly do jednoho celku, jelikož vše bylo černé a okolí jen lehce světlejší. Byla tma a jen lehce svítil měsíc.

La Parca by Mexican artist Antonio García Vega.

   Pak, jakoby ze stáda vystoupila postava, představila se mi jako Morta (nebyl jsem si však jist, zda to neměl být Mortal či Mortar). Myslím, že to bylo nedostatkem zkušeností s takovouto komunikací, nebo jsem jen nebyl dostatečně soustředěný, (s meditací teprve začínám). Prostě jsem nerozuměl všemu a čistě. V tuto chvíli si pamatuji jen jedno. Něco ve smyslu, že ještě nenadešel čas, nebo že nejsem připraven. Bohužel nevím přesně. 

   Poté se postava vzdálila a ztratila se opět v běsnícím stádu. Nevím, zda to bylo také důležité, ale když stádo mizelo, ještě ke mně přiběhl tvor, vypadal jako liška, možná nějaký pes.  Vypadalo to, jakoby něco očuchával, nic konkrétního, spíš jen stopy. A pak také utekl.

   Tím vše skončilo a já byl opět sám.

(Scéna vypadala podobně jako na obrázku, běžící stádo bylo zřejmě tvořeno krávami a koňmi. Okolo létali ptáci. Jen byla mnohem větší tma.)

   O Mortě jsem dříve neslyšel. Netušil jsem, kdo mě to navštívil.

   Nicméně jakmile jsem skončil, zkusil jsem štěstí přes vyhledávač internetový. Zjistil jsem, že Morta je/byla římská bohyně smrti, bolesti a v neposlední řadě také osudu.

   V tu chvíli mne vyděsila myšlenka – Jak to, že jsem se nebál?

   Jestliže opravdu je taková bytost, která vládne osudu, bolesti a smrti. Pak je jistě dostatečně zodpovědná a kompetentní a svou činnost vykonává nejlépe, jak umí. Tedy neubližuje nám, neškodí nám. Jen dělá, co musí. Není zlá.

   Musím říct, že od toho rána na ní myslím každou chvíli. Oblíbil jsem si ji. Ale stejně mě trochu děsí. Nějaký respekt přeci jen zachovávat asi musím. J

Stojka na hlavě + kolébka

Jak jsem minulý týden slíbil, tak se mi také nakonec poštěstilo. Video se stojkou je na světě.

Jdeme na to. Jako první je třeba si najít bod, na kterém budeme stát. Najít ho, je velice jednoduché. Je to vzdálenost mezi zápěstím a hrotem prostředníčku. Tuto vzdálenost nanášíme od kořene nosu směrem ke koruně hlavy.

Jakmile známe tento bod, můžeme začít trénovat náš stoj.

Začínáme - klekneme si na kolena, hlavu položíme na podlahu/podložku - nic měkčího nedoporučuji (důvod je prostý - nemůžete aktivovat ten správný bod, pokud ho dostatečně nestimulujete).

Způsob č. 1: 

Klečíme na kolenou, hlavu máme položenou. Dlaně budou položeny na zemi, vzdáleny od sebe více než je šíře ramen. Zároveň by neměli být ve stejné úrovni jako hlava, ruce a hlava by měli tvořit trojúhelník.  To jak si položíme dlaně, bude určovat polohu těžiště. Prsty by měli směřovat dopředu a pokud možno, tak natažené.
Jakmile máme základnu hotovou, můžeme zvednou kolena, tedy naše tělo, nohy a podložka tvoří trojúhelník. a vrcholem je naše prdelka. Přisuneme nohy co nejblíže tělu, tak aby záda byla co nejvíce v rovině. Rozhodně nesmíme být v záklonu. V tuto chvíli by tu měl být pravoúhlý trojúhelník s pravým úhlem mezi hlavou a podložkou.
A můžeme zvedat nohy. Rozhodně bychom do stojky neměli vyskočit, vyšvihnout se. Nýbrž plynule zvednout nohy. Můžeme zvedat obě najednou, nebo jednu podruhé.
Nejlehčí způsob: Jakmile jsme v pravoúhlém trojúhelníku, zvedneme jednu nohu a pokrčíme ji, poté uděláme to samé s tou druhou. Nyní stojíme na hlavě a dlaních a nohy máme pokrčené v kolenou. Teď začneme natahovat nejprve jednu nohu, jakmile jsme stabilizovaní, zvedneme i tu druhou.
Na zem se vracíme opět pomocí pokrčení nohou.

Způsob č. 2:

Klečíme na kolenou, hlavu máme položenou. Tentokrát budeme opřeni o celá předloktí. Nejprve za hlavou propleteme prsty. Vznikne nám tak jakási opěrná plocha pro hlavu. Nezapomeňme, že je pouze opěrná, v žádném případě nepokládáme hlavu do dlaní. Hlava je vždy v přímém kontaktu s podložkou.
Pokračujeme stejně jako při prvním způsobu.


Masáž páteře provedeme pomocí kolébky. Všichni jistě známe tu, kdy si v leže na zádech přitáhneme kolena k hrudníku, to samé provedeme s hlavou a máme hotovo. Už se jen kolébat.
Mně vyhovuje více způsob, kdy mám nohy natažené.
Začínáme také v leže na zádech. Tentokrát však nohy nepřitáhneme k hrudi, nýbrž je natažené dáme za hlavu. Rukama se chytíme za špičky a můžeme se houpat. Snažíme se přitom páteř co nejvíce prohnout do oblouku. A projedeme všechny obratle od hlavy až k pánvi.
Nohy můžeme mít buď u sebe, nebo roztažené. V obou případech by měli být natažené. Nemůžeme-li se chytit za špičky, pak je lepší se držet za kotníky, než nohy krčit.

Přeji mnoho zdarů při tréninku.

Týden druhý

   Tento týden byl a je takovým - bojem - s disciplínou. Takový líný týden, kdy se nikomu do ničeho nechtělo. Dokonce i děti byly doma a nemocné.
   A mně se také moc nechtělo, zejména běhat se mi nechtělo. Všeho všudy jsem byl jen dvakrát. Také se stále odhodlávám k sepsání cílů a snů. Nějak se mi prostě vůbec nechtělo přemýšlet a být kreativní.

   Během cvičení jógy jsem zjistil, že mi jde velice dobře stoj na hlavě. Provádím ho pomocí dvou způsobů. Dnes je tu ale nebudu popisovat. Napadlo mne totiž natočit video, což doufám zvládnu během příštího týdne. Stoj na hlavě se mi líbí z pár prostých důvodů:

1. Krásně aktivuje energii v oblasti sedmé (korunní) čakry, tedy oblasti na temeni hlavy. Po stoji na hlavě většinou následuje kolébání se na zádech/páteři. Pak může energie volně po celém těle a je to nádherný pocit, který zahřeje celé tělo.
2. Přijde mi naprosto přirozená, je to totiž stejné, jako když stojíme na nohou. Jen vzhůru nohama. Pokud jde o držení rovnováhy, pak je to samozřejmě nepřirozené, protože je vše naopak a to je zábava - stát ale nestát. Až se mě někdo zeptá, zda umím stát a přitom nestát, budu připraven.


Jak jsem slíbil minulý týden, fotky složené postele jsou zde.

 Bohužel nebylo dobré světlo a tak není barva zcela patrná. Jde o matně stříbrnou, až do šeda.

 Dřevěné plochy jsou polepené. Opravdu nevím jak je toho docíleno, a na fotce dole to není zcela patrné, ale fólie hází odlesky modré, zelené, červené a barev mezi nimi.
Musím říct, že holčička z ní má opravdovou radost, což mne dělá šťastným také. :)

Příští týden je na čase si konečně sepsat cíle a sny, ať se na tom dá smysluplně pracovat. 

Mnich, který prodal své ferrari - moudra

Nikdy nepodceňuj sílu jednoduchosti.

Slova jsou vyslovená síla

Hranice tvého vlastního života jsou tam, kde jsi je sám stvořil.

Vychutnej si proces rozvíjení své vlastní osobnosti a osobního růstu. Soustředění na výsledek ho jen oddaluje. [Raduj se z cesty]

Pokud jedno oko soustředíš na cíl, zbývá jen jedno na cestu.

Život ti pokaždé nedá to, o co si řekneš - ale vždy dostaneš to, co potřebuješ.

Najdi si to, co doopravdy rád děláš a dej do toho veškerou svou energii.

Nežij v kruhu svého pohodlí. Pravidelně tento kruh překračuj. To je cesta k ovládnutí se a uvědomění si lidských schopností.

Pečuj o své myšlenky tak, jak bys pečoval o svoje nejcennější bohatství.

Pracuj na tom, aby ses vyhnul všem vnitřním rozporům.

Vše existuje dvakrát:

1. je to vytvořeno v naší mysli

2. je to vytvořeno ve skutečnosti

Nesoutěž s ostatními, soutěž sám se sebou.

Nikdo by neměl brát život vážně natolik, aby se zapomněl smát sám sobě.

Nejlepší doba, kdy jsi měl zasadit strom byla před 20-ti lety. A druhá nejlepší doba k tomu je právě dnes.

Nejsme lidské bytosti s duchovními zážitky, jsme duchovní bytosti, které prožívají zážitky lidské.

Na ruce, která ti daruje růže, vždy ulpí troška jejich vůně.

Když se narodíme, pláčeme a celý svět se raduje. Svůj život bychom měli žít tak, že když odsud budeme odcházet, budou plakat ostatní, zatímco my se budeme radovat.

Každý den je novým dnem pro toho, kdo je osvícen.

Učiň rozhodnutí o tom, co je správné a pak se jej drž.

Každou vteřinou, kterou trávíš přemýšlením o snech je jen oddaluješ.

Najdou jen ti, kdo hledají.

Udržuj svou mysl otevřenou novým myšlenkám - ti, jejichž hrnečky jsou vždy prázdné - se vždy dostanou na vyšší úroveň poznání a naplnění.

Kladení otázek je nejefektivnější cesta k dosažení znalostí.

Jediný limit, který máš, je ten, který si sám vytvoříš.

Správně dýchat znamená správně žít.

Chyby jsou součástí našeho života a jsou nezbytné k tomu, abys mohl růst.

Štěstí je výsledkem dobrého úsudku, dobrý úsudek vychází ze zkušeností a zkušenosti jsou výsledkem špatného úsudku.

Bolest je často průvodním znakem (osobního) růstu - neboj se jí, utkej se s ní.

Ocelovou disciplínou si vybuduješ odvážný a klidný charakter.

Vůle ti pomůže vystoupat k nejvyšším ideálům a žít v nebeském domě, naplněném radostí.

Bez nich jsi ztracen jako námořník bez kompasu, který se nakonec potopí i se svou lodí.

Štěstí je cesta, nikoliv cíl.

Sebeovládání a soustavná péče o vlastní tělo duši i mysl.

Všichni bychom měli poznat stav dokonalosti, je vlastně naším přirozeným stavem.

Mít rád sám sebe => milovat ostatní

Otevřít své srdce => můžeš se dotknout srdcí těch kolem tebe

Více energie. nadšení a vnitřní harmonie

budeš vypadat mladší a šťastnější

vrátí se trvalý pocit pohody a rovnováhy