Dnes jsem dechové cvičení protáhl asi na deset minut. Bylo mi při něm tak příjemně, že jsem neměl ani touhu přestat. Krásně jsem se uvolnil a cítil jsem energii v oblasti žaludku, respektive bránice. S tím pocitem jsem začal s mantrami. Párkrát jsem si opakoval: "Jsem mnohem víc, než se zdám, dřímá ve mne všechna síla a moc světa." Cítil jsem však potřebu změny, přešel jsem tedy na: "Cítím se zdravý, plný vitality a energie." Byl jsem tak uvolněný, že jsem opravdu cítil vše tak, jak jsem si opakoval. K opakování manter jsem dnes zkusil připojit také techniku - tajemství jezera. Představoval jsem si tedy to, co jsem si říkal. Nevybavuji si nyní s jakou činností jsem opakování mantry spojil. Ale vím, že jsem se u té činnosti usmíval a dělal ji s radostí.
Když jsem vycítil, že už to stačí, volně jsem přešel k technice - srdce růže. Jestli jste četli týdenní shrnutí z 29.1.2016, tak víte, že při praktikování této techniky upadávám do spánku. Dnes jsem však byl plný energie, cítil jsem ji hlavně v oblasti bránice. Napadlo mne, že se zkusím soustředit na své srdce.
Zkoušel jsem se soustředit na to jak tluče. Netrvalo dlouho a naladil jsem se na stejné vlny. Bylo to, jako bychom byli spolu v malém domečku - jen srdce a já. Byl to jeho domeček, vycítil jsem to. Nechtělo mne mít uvnitř, chtělo abych odešel. Zdálo se mi plaché jako srna. Nevěděl jsem co dělat, po chvíli mne napadlo se zeptat, co musím udělat pro to, abychom mohli být přáteli. Z nějakého, mně neznámého důvodu si chtělo zaskákat na trampolíně. Trampolínu máme na zahrádce za domem, tak jsem mu slíbil, že si dnes zaskáčeme. Okamžitě jsem pocítil obrovskou změnu atmosféry.
Zůstali jsme "mlčet" a já se opět soustředil jen na tlukot srdce. Za chvíli se srdce najednou někam rozuteklo. Utíkalo a kličkovalo přitom. Já jsem se rozeběhl za ním. Nakonec jsem ho ztratil z dohledu, a tak jsem se ho snažil najít. Když jsem ho našel, stalo se něco, pro mne v tu chvíli strašného a děsivého - vybuchlo, explodovalo. V jednu chvíli jsem viděl své srdce a skoro v tu samou chvíli jsem viděl jen rudo všude kolem sebe. To mne opravdu vystrašilo a nechápal jsem, co to má znamenat.
Už jsem se nedokázal soustředit na nic, měl jsem jen zavřené oči a odpočíval jsem. Stále mi však hlavou projížděli myšlenky. Myšlenky na to, proč vybuchlo a zda mě to mělo vylekat. Pak mě napadlo, že možná jen rozlilo energii všude po těle. A v té chvíli se ozvalo se souhlasným přitakáním...
V tu chvíli jsem cítil příval energie. A srdce bylo jako v ohni, jakoby hořelo. Ještě nyní mohu ten plamínek cítit - i když už není tak silný.
Poté jsem se s ním rozloučil, poděkoval mu za jeho přátelství a ještě jednou slíbil, že si dnes zaskáčeme na trampolíně.
Při běhu jsem měl dnes problémy. Nejspíš špatné došlapování. Pravé lýtko a levé koleno bylo nepříjemně cítit při každém spojení se zemí.
Toť za dnešní den vše :)
Žádné komentáře:
Okomentovat